Co hrajeme
  

Vlastimil Peška

RYCHLÉ ŠÍPY Z OLTECU
aneb
Opereta třetího věku

 

Co znamená, či kde se nachází Oltec? Je to slangové označení brněnské městské části Staré Brno. Oltec je běžně používaným termínem brněnského „hantecu“, který se stal jednou z hlavních linií Peškova scénáře. Brněnský slang, chcete-li „hantec“, se řadí mezi filologické perly českého jazyku. Patří neodmyslitelně ke kořenům brněnského patriotismu, který se dědí z generace na generaci. Výrazným prvkem je odvěký mindrák brněnské „skvadry“, která nemůže stále zapomenout, že byla ve středověku centrem evropské vzdělanosti a pokroku Velká Morava.

„Kam se na nás hrabali Cajzli?!“ Volně přeloženo: „Co v té době znamenali Pražáci?!“ Půvabné, místy i drsné slovní hříčky brněnského slangu a především pevná víra v to, že slavné Rychlé šípy pocházejí z brněnského Oltecu a ne z Prahy, dokreslují veseloherní linku Peškovy komedie, která si nenásilnou formou „utahuje“ ze zmíněného brněnského patriotismu.

Další dějová linie, která se táhne celou komedií jako pověstná červená nit, je víra v plně aktivní stáří, chcete-li třetí věk. Prostě řečeno, hlavním hrdinům a jejich soukmenovcům je již více jak sedmdesát, ale stále jsou ochotni aktivně bojovat za spravedlnost a svoji čest. Vše s mírou vkusné nadsázky a s mnoha melodickými písněmi z dílny Vlastimila Pešky. V komedii je také citována proslulá píseň Josefa Kainara Hvězdy nad Brnem.

 

PO VŠEM HOVNO, PO VČELÁCH MED

Ta se v říjnu tohoto roku dočká své padesáté reprízy při stále vyprodaných sálech nejrůznějších divadel a kulturních zařízení téměř celé naší republiky.
Tato rozverná komedie, hraná v Ořechovském nářečí, si vtipným způsobem bere na paškál nejrůznější lidské nectnosti, s kterými se setkáváme dnes a denně. Pomluva, závist i lidská blbost jsou zpracovány tahem mistrného štětce režiséra a principála v jedné osobě, který má nezaměnitelný rukopis i cit pro komediální nadsázku s překvapivě vypointovanými komickými situacemi.
V komedii také zazní nejedna píseň, dokreslující a glosující zajímavou dějovou mozaiku. Toto představení lze jen a jen doporučit!
Název komedie není žádnou vulgaritou, jak by leckdo očekával. Naopak jde o vtipné lidové rčení, tradující se na moravském venkově již celá staletí.

Vlastimil Peška a Jean Baptiste Molière

PAROHÁČI
aneb
Červené kalhoty

(třeskutá fraška)

 

Pokud se dramaturgové a režiséři pídí po titulu, ve kterém si mohou herci doslova zařádit a zároveň divákům polechtat bránici nebývalým způsobem, pak je doporučení na Peškovu transkripci komedií J.B. Molièra v komedii zbrusu novou zcela na místě.

Autor pracoval naprosto volným způsobem se dvěma méně známými komediemi. S Pánem z Prasákova a s Doktorem proti své vůli, ze kterých vytahuje pouze některé scény. Kostru děje pak rozvádí a přidává mnohé situace, které však působí doslova „Molièrovsky“. Možná by se hodilo i říci „Molièrovsko-Peškovsky“. Děj, který se točí kolem červených kalhot konšele Doubka, záletné ženy druhého konšele Borovánka, po svatbě toužící Lucindy a šišlavého ševce Kokrhele, který se z donucení vydává za doktora, je věru košatý a právem ho lze označit, jako třeskutou frašku, která však nepostrádá míru dobrého vkusu. Je to prostě titul, který je hoden označení kvalitního lidového divadla, které skvěle reprezentuje již celá desetiletí scéna Ořechovského divadla. Ta se také ujala prvého provedení zbrusunové komedie. 

Pod režijní taktovkou pana autora a principála Ořechovského divadla v jedné osobě se představí, vedle zkušených ořechovských herců a hereček, také několik nových tváří. Přijďte se podívat! Přijďte se smát s námi lidským nešvarům a především lidské blbosti, která je, jak známo, věčná!  

Vlastimil Peška

BABIČKA V TRENKÁCH
aneb
APRÍLOVÁ KOMEDIE

 

Děj bláznivého vaudevillu je zasazen do konce dvacátých let minulého století. Autor scénáře uvádí: „Vůně dvacátých let, foxtrot, zajímavá a výrazná móda, art deco a komikové němého filmu, ale i scénáře českých operetek, ve kterých se bláznivé fantazii nekladly překážky, to vše bylo inspirací pro napsání Babičky v trenkách.“
Již sám název komedie napovídá, že je ve výstavbě bláznivého děje použito starého a osvědčeného prvku pro polechtání bránice, tedy převleku muže za ženu. Tento staletími osvědčený princip komediálnosti v průběhu děje košatí. V jednom okamžiku se na jevišti střetnou dokonce čtyři muži, které donutí vzniklá situace k nucenému převleku za ženy. Naopak jedna z hlavních ženských postav použije pro vyřešení vzniklých svízelů mužského převleku. Vše se odehrává na pozadí téměř detektivní zápletky, do které se zaplete mnoho svérázných postav a postaviček, bez kterých se neobejde žádná z Peškových komedií.
Hudba inspirovaná foxtrotem, valčíkem a melodikou starých kupletů dodává ději komedie, která se odehraje během jediného aprílového dne, kolorit zvoleného žánru – tedy vaudevillu.

Vlastimil Peška

RYCHLÉ ŠÍPY Z OLTECU
aneb
Opereta třetího věku

 

Co znamená, či kde se nachází Oltec? Je to slangové označení brněnské městské části Staré Brno. Oltec je běžně používaným termínem brněnského „hantecu“, který se stal jednou z hlavních linií Peškova scénáře. Brněnský slang, chcete-li „hantec“, se řadí mezi filologické perly českého jazyku. Patří neodmyslitelně ke kořenům brněnského patriotismu, který se dědí z generace na generaci. Výrazným prvkem je odvěký mindrák brněnské „skvadry“, která nemůže stále zapomenout, že byla ve středověku centrem evropské vzdělanosti a pokroku Velká Morava.

„Kam se na nás hrabali Cajzli?!“ Volně přeloženo: „Co v té době znamenali Pražáci?!“ Půvabné, místy i drsné slovní hříčky brněnského slangu a především pevná víra v to, že slavné Rychlé šípy pocházejí z brněnského Oltecu a ne z Prahy, dokreslují veseloherní linku Peškovy komedie, která si nenásilnou formou „utahuje“ ze zmíněného brněnského patriotismu.

Další dějová linie, která se táhne celou komedií jako pověstná červená nit, je víra v plně aktivní stáří, chcete-li třetí věk. Prostě řečeno, hlavním hrdinům a jejich soukmenovcům je již více jak sedmdesát, ale stále jsou ochotni aktivně bojovat za spravedlnost a svoji čest. Vše s mírou vkusné nadsázky a s mnoha melodickými písněmi z dílny Vlastimila Pešky. V komedii je také citována proslulá píseň Josefa Kainara Hvězdy nad Brnem.